Tři kroky
Mým prvním spirituálním učitelem byl alchymista. Spirituálním učitelem mám na mysli to, že mi nepřetržitě předával moudrost a praktické návody, abych porozuměla spirituálním principům, které tvoří podstatu veškeré existence. Alchymistou mám pak na mysli starodávné praktiky, které transformují obyčej do něčeho neobyčejného. Můj učitel byl profesí fotograf a jeho vědomosti z chemie nebyly pouze praktické, ale i metafyzické. Původně jsem k němu přišla, abych se dozvěděla původ fyzické látky: co vytváří formu?
Pod jeho vedením jsem studovala základní stavební kameny, z kterých se skládá látka – dvanáct buněčných solí. Tyto soli, v krystalické podobě, vlastně tvoří matematickou nebo geometrickou mříž, která přitahuje jemné vibrace a organizuje je do něčeho, z čehož nakonec vzniká forma. Naučila jsem se vytvářet krystaly v laboratorních zkumavkách a asistovala mu v klasických alchymických dlouhodobých projektech, které se zabývaly elementárními částicemi minerálů, zejména rtuti a zlata. Poznala jsem díky němu hodnotu meditace a také to, jak se podívat do hloubky obyčejných věcí a nalézat v nich jejich podstatu, což zahrnuje i prozkoumávání slov a jejich etymologických kořenů. Obohacoval naše lekce poznatky praktické vědy, nabízející experimentální propojení s pravdou.
V tomto období jsem rovněž propadla teologicko-filozofické knihovně, okultní četbě, kde jsem trávila hodiny četbou knih o józe, o svatých bytostech, Východní vědě a osvícení. Několik knih utkvělo v mé paměti svou výjimečností: Autobiografie Jogína, od Paramahamsa Yogananda, a dvě knihy od W. Y. Evans-Wentz, Tibetští Velcí Jogíni: Biografie Milarepa a Padma-Sambhava. Po přečtení těchto knih jsem šla za svým učitelem s tím, že ze všeho nejvíc chci být take osvícená a zeptala se ho, zda by mi s tím pomohl.
On pozdvihl své už tak velmi klenuté obočí a pomalu s úsměvem na tváři odvětil: "Nejprve se musíš stát mistryní v těchto třech věcech, které jsou mimochodem základem chemie:
- 1. Vaření – musíš se stát výtečnou kuchařkou;
- 2. Uklízení – musíš se naučit udržovat místo čisté a mít vše organizované; a
- 3. Zahradničení – musíš se naučit pěstovat, živit a starat o rostliny."
Z jeho odpovědi jsem byla rozčarovaná: zklamala mě. Tenkrát jsem ještě neuměla přijmout jeho radu vážně, protože mi nepřipadala dostatečně “spirituální”. Vaření? Byla jsem netrpělivá hubená holka, která pohrdala jídlem a snažila se zredukovat příjem jídla na minimum a nakonec chtěla žít ze vzduchu. Jak si mohl myslet, že začnu vyvařovat a jaký by to mělo smysl? Uklízení? Ale prosím tě, to je pro domácí puťky. Já jsem přece volnomyšlenkářská svobodná žena! Zahradničení? Taková staromódní věc v moderním světě, kde všichni žijeme ve městech: farmáři pěstují obilí, květináři pěstují květiny a tak dál. Jsem přece na takové věci moc intelektuální a spirituální. Kromě toho nechci marnit čas takovými běžnými aktivitami; Já chci teď Sebe/Boha-realizaci.
Můj učitel šel sám příkladem a často byl k vidění v kuchyni, kde dbale připravoval vegetariánské jídlo, soustředěn na každý moment přípravy – škrábání mrkve, krájení okurek a vážení rýže, při všem jakoby byl v hluboké meditaci. Jeho obydlí bylo neposkvrněné, spoře zaplněné, velmi “Zenové”, kde každý předmět měl své místo a byl opečováván. Jeho oltář byl jednoduchý, avšak krásný. Často mi připomínal, abych nenechala oltář zanést harampádím a prachem, protože oltář je odrazem mysli. Na většině jeho okenních parapetů byla květina v květináči, a v létě pěstoval v květináčích organická rajčata, okurky a koření.
Trvalo mi mnoho let, než jsem poznala moudrost učitelovy rady. Spirituální zralost není možná bez mistrovství v obyčejných každodenních věcech, natož pak spirituální vývoj. Každý musí nejprve uchopit kouzlo obyčeje, teprve pak se rozbřeskne neobyčejno. A pak je každodenno pořád stejné – jen je o něco sladší.
Sharon Gannon, Jivamukti Yoga, www.jivamuktiyoga.com