Úvod do knihy Zametat prach
pattram pushpam phalam toyam / yo me bhaktya prayacchati tad aham bhakti-upahrtam / ashnami prayata-atmanah
Cokoliv je Mi nabídnuto s čistým a laskavým srdcem, nezáležíc na tom, zda je to maličkost jako list, květina, kousek ovoce či trocha vody, přijmu to.
- Bhagavad Gita IX.26
Když jsem poprvé přijela do Indie, nemohla jsem se dočkat, až si budu moci prohlédnout Indické miniaturní malby z 16. století. Dost už jsem jich viděla v muzeích západního světa, a předpokládala jsem, že v Indii budou mít nejlepší sbírky. Bohužel muzea v Indii byla většinou špatně osvětlena a já jsem jich tak moc neviděla. Zato jsem ale objevila třeba nádherně umělecky ručně zdobenou lžíci, krásné čalouněné křeslo, hlinkový pohár, vyšívanou šálu, ručně tkanou čepici a koberec tvořený z hadrů. Tak jsem vzdala hledání umění v muzeích a místo toho hledala umění v denním životě.
Uctívání má stejný princip. Můžeme hledat Boha (a krásu) v muzeu, v kostele či chrámu, ale Bůh není těmito místy omezen. Je všude. Ale jak ho ve všem najdeme? Tak, že ke každému budeme přistupovat jako k Bohu. V tomto verši nám Pán říká, přines mi list, květinu, ovoce anebo trošku vody, ovšem oddaně. Chce něco neokázalého, co by vyjadřovalo naši náklonnost. Pokud umíme takto přistupovat ke všem, zjistíme význam tohoto verše. Jedna vonná tyčinka, dobré slovo, jídlo pro psa, zapamatování si jednoho textu, jednou se poklonit anebo šálek teplého čaje, všechno toto je Pánem přijato.
V roce 2009, odešel ze světa můj guru Sri K. Pattabhi Jois. Krátce poté jsem poprosila jeho dceru Saraswati o něco, co mu patřilo a ona mi darovala starou a obnošenou šálu. Měla ji poskládanou v rukách a podávala mi ji se slovy, “to byla Gurujiho oblíbená, je velmi jednoduchá. Bude se ti líbit. On neměl rád nic okázalého”. Tato šála, místy děravá, byla dokonalým dárkem. Takto Saraswati potěšila nejen mě, ale zároveň Pána. Nabídnout něco Pánu nás zbavuje napětí. To, že potěšila mě, potěšilo i ji, i v tomto smutném období.
V Indii je muž, který nemá nohy. Jeho nohy jsou uříznuty od kyčlí dolů. Má k sobě připoutaný kousek dřeva, s jehož pomocí se přitahuje. Sedívá na místě, které míjím, a žebrá peníze. Křičí na mě “Amma, Amma”, což znamená matka. Chce po mě, abych mu projevila vlídnost, chce, abych viděla Boha v těch, kteří se trápí. Guruji mi jednou říkal, že tento muž je Bůh, “přestrojený”.
Slovo ásana znamená posed, usazení, něco o co se můžeme opřít, podpírat. Nabídnout někomu oporu můžeme mnoha rozličnými způsoby. A tím utváříme nitky , které protkávají vše dohromady. Nabídnutá pomoc spojuje spirituálně oba, nabízejícího i obdarovaného.
Je smutné, jak listy, květy, ovoce i voda mizí z povrchu zemského v závislosti na tom, jak ji ničíme. Největším, co můžeme nabídnout je stát se vegetariánem, jíst to co je laskavé a způsobuje nejmenší zlo rostlinám, zvířatům, klimatu a lidskému pokolení. Když budeme pokračovat v ničení pralesů, stromů, keřů, prérií, luk, bažin, pastvin, rostlin, kořenů, květin, stvolů a trávy, jen proto, abychom nakrmili zvířata, která budou zabita pro naše jídlo, pak nebude na povrchu zemském více listů, květin, ovoce či vody.
Písma mají jak zjevný, tak i ne-tak-zjevný význam. Třeba nám Bůh v tomto verši říká, že listy, květiny, ovoce a voda jsou darem Boha nám, abychom je chránili a uměli nabídnout zpět.
Já a můj manžel Robert žijeme v chatě v horách. Často tedy máme doma včely, vosy, létající mravence anebo sem tam hady. Můj manžel ví, jak se o ně řádně postarat, aniž by je rozrušoval. Dá přes ně nádobu pod kterou vsune papír a vynese je zpátky ven. “Zametat prach” je cestou, jak ukázat, že vám záleží na zemi. Jogíni tradičně sedávají na zemi. Jen starci či velevážení mistři sedávají na židli. Vše spočívá na zemi. Zem je nám oporou. Je místem, na které si můžeme sednout a říct svůj příběh. “Zametat prach” je metaforou. A v tomto duchu nabízím tuto knihu - jako kousek Gurujiho staré šály.
- Ruth Lauer Manenti, úvod do knihy “Sweeping the Dust”