Míla Bartusková
S tajči jsem se potkala v roce 1998, dva roky po vážném úrazu hlavy, přes svou kolegyni z práce. Při sledování krátkého úryvku sestavy, který v té době znala, jsem věděla, že tohle je přesně to, co chci umět. Počkala jsem si do otevření nového kursu a na podzim 1998 jsem začala navštěvovat lekce, v té době u Sdružení taoistického taichi, pod vedením Jana Drevenky a jeho partnerky Magdy. Lekce mě zaujaly a proto jsem cvičila nejprve jednou týdně, později dvakrát, třikrát ... .
Po dvou letech cvičení pouze taoistického tajči jsem přidala i původnější formu taijiquan stylu Jang (podle příjmení rodiny, která styl vytvořila), vyučovanou Vlastíkem Dobečkou a cvičívala jsem zhruba další rok teď už každý den obě formy souběžně. Později jsem ve vlastním cvičení i ve výuce sestavu taoistického taichi opustila a nyní se věnuji jen taijiquan. Za svou hlavní sestavu považuji dlouhou sestavu stylu Jang podle Jang Čcheng fu, tak jak nám ji předává náš učitel Francois Heinry z Bretaně. Ta je také jednou ze sestav, které vyučuji. Pro ty, kdo s taichi začínaji je tato sestava někdy příliš dlouhá (naučení se jejím pohybům trvá minimálně rok, běžněji dva) a proto jsem od tohoto roku začala vyučovat také krátkou sestavu 8 pohybům jako základ pro další pokračován v sestavách složitějších.
Taijiquan je velmi všestranné cvičení. Jeden z překladů čínského názvu zní "Umění nejvyššího středu". Znakem taijiquan je známá monáda, prolínání Jin a Jang. Jeho základem je uvolnění, tělesné i duševní, které umožní plynutí energie, čchi, v těle. Výsledkem je tedy tělo zdravé a harmonické fyzicky i duševně. Všechny pohyby se provádějí při nácviku pomalu a ladně, i když jejich podkladem jsou velmi účinné sebeobranné aplikace. Pomalé cvičení, ladnost, harmonie a zklidnění jsou současně také meditací, pomáhají vyrovnat se s rychlým životním tempem běžného života. Nácvik sebeobranných aplikací, prováděný v pozdějšch fázch výuky, učí lepšímu sebeuvědomování se a nacházení principů fungování těla, vlastního i našeho sparingpartnera.
Základem cvičení by však vždy měla být především radost z pohybu, rozvoj sebe sama, bez porovnávání se s někým jiným.<.p>