Monika Winklerová
V dětství mě rodiče neustále podsouvali škatulku studijního typu. Člověka, který nesportuje, vlastně nejraději se vůbec nehýbe a stále si čte. Ve svých deseti letech jsem se tedy bála, když na mě letěl balón a hodiny tělocviku pro mě byly dosti traumatizující. Žila jsem ve fiktivním světě literárních postav, lidem jsem se spíše stranila, neuměla jsem se v jejich společnosti uvolnit, neměla jsem k nim důvěru. Citila jsem se slabá a každý druhý týden jsem byla nemocná. Po období puberty následovalo probuzení. Začala jsem se pohybovat – vyzkoušela jsem různé druhy pohybu od aerobicu až po pilates. Když začneme hýbat tělem, začnou se hýbat i věci v nás a kolem nás. Ze mě se postupně stával aktivní a zdravý člověk, nepotřebovala jsem už utíkat k nemoci. Přestala jsem se považovat za slabého a uzavřeného člověka a přestala jsem jim být. Přesvědčila jsem se o tom, že jsme takoví, jací si myslíme, že jsme a vymanila jsem se ze zažité představy o sobě samé. Myšlenka je na počátku všeho a je tou nejmocnější hybnou silou. Naše myšlenky se materializují a náš život tak odráží to, co si myslíme. Když se naučíme vést naši mysl, začneme také řídit svůj vlastní život. S postupným uvědomováním si moci nad vlastním tělem a životem obrátila jsem svou mysl směrem k pozitivním záměrům a začala jsem cítit silné vnitřní vedení. Ve všem, i tom zdánlivě negativním, byl najednou pozitivní význam. Vše mělo svůj důvod, vše bylo k něčemu dobré. Náhody přestaly existovat a cesta vedla k józe. Na rozdíl asi od většiny cvičících, u mě to nebylo přes pozice, přes fyzickou jógu, ale přes meditační a pránajámické techniky. Začala jsem dýchat a meditovat, vnímat své myšlenky, energii vlastního těla a energie, které mě obklopují. Žila jsem v blízkosti lesa a tak jsem chodila na dlouhé procházky a učila jsem se vnímat svět kolem sebe, nejen jeho projev v hmotě. A jak už to tak bývá, „náhodou“ jsem narazila ve výprodeji na knihu o fyzickém cvičení jógy. Za jednu korunu! Tak si říkám, že když už podle té jógy medituju, začnu podle ní i cvičit :-) A už to jelo. Ranní cvičení, meditace a knihy a další knihy. Vše, co jsem se dočetla, jsem hned začala zkoušet na sobě a vnímala jsem účinky joginských technik – ať už dýchacích nebo očistných. Do žádného studia jsem cvičit nechodila, veškeré pročišťování (ať už dechem nebo vodou) se odehrávalo u mě doma a v lese, průvodcem mi byly především knihy Andrého van Lysebetha. Fyzickou jógu jsem vnímala především jako protahovací cvičení, které je o odblokování a uvolnění proudění energie naším tělem. Všechny naše psychické bloky se promítají do našeho fyzického těla, a proto nejsnazším začátkem práce na sobě je fyzické cvičení a očista. Jóga mi nabízela protažení těla a tím i větší pružnost mysli. Zároveň jsem však toužila po fyzicky náročném cvičení, u kterého se člověk dynamicky pohybuje a zapotí. Kombinovala jsem tak jógu s plavaním, jízdou na kolečkových bruslích, během a dalšími aktivitami. Občas jsem si zašla na power jógu, postrádala jsem však v Ostravě opravdové jógové studio – místo, kdy by jóga nebyla jenom fyzickým cvičním pro zdravá záda nebo pevné břicho. No a už to bude rok a půl, co se v Ostravě otevřelo jógové studio Pranava. Podařilo se mi jej objevit krátce po otevření a stala jsem se pravidelným návštěvníkem. Cvičení jógy v rytmu vinyasy pro mě bylo úžasným spojením dynamického pohybu, fyzicky náročného cvičení a zároveň velmi intenzivního protažení. Uvědomila jsem si, že jóga není jenom o protažení, ale také o pevnosti a síle. Začala jsem se hlouběji zajímat nejen o jogínské techniky, ale také o jógovou filosofii, zamilovala jsem si zpěv manter. Žila jsem jógou a pokradmu (a někdy i trošku okatěji) jsem ji propagovala mezi svými přáteli a „naváděla“ jsem je k provádění určitých technik. A odtud už jen krůček k vedení hodin. Tak jsem absolvovala seminář pro učitele vinyasa jógy vedený Lenkou a pořádaný v Pranavě, a zároveň se účastním školení pro učitele jógy II.stupně ve škole jógy Karakal. Několik posledních let jsem téměř nečetla jinou než jógovou literaturu a joginská praxe se stala součástí mého každodenního života. Možnosti předávat jógu dál si velice vážím a přistupuji k tomuto úkolu s radostí a zodpovědností. Své hodiny se snažím koncipovat tak, aby se nejednalo pouze o mechanické prováděni poloh, ale abychom se také dozvěděli něco o jejich výzanamech a účincích. Důležitou součástí hodin je také provádění pránajámických (dýchacích) cvičení a kryjí (očistných technik). Práce s tělem je první krůček na jógínské cestě, budeme ji tedy věnovat značnou pozornost, zároveň však budeme zpívat mantry, dozvíme se něco z jógové filozofie, budeme meditovat, pronikat hlouběji do vlastního nitra, uvědomovat si a rozvíjet schopnosti naší mysli, které se nám teď možná zdají nadpřirozené, ve skutečnosti jsou však přirozeností každého z nás.