Zatímco jógové asány cvičíme poměrně často, význam jógových textů jako Bhagavad gíta nebo Upanišády nás většinou míjí, povětšinou z vlastního rozhodnutí. Možná máte pocit, že „mě“ to nezajímá, možná se bojíte, že se v tom ztratíte, anebo že to „my“ Středoevropané stejně nemůžeme pochopit. Taková je už přirozenost mysli – definovat svoje hranice skrze to, co chceme přijmout a slyšet, a skrze to, co poslouchat nechceme a nebudeme. Naše osobní já, naše identita, oslabuje a odumírá s každým změněným postojem, říká trefně Tolle. Považte, co by se vám stalo, kdybyste zjistili, že to, co si myslíte o sobě, o světě, o čem jste celý svůj život pracně budovali koncept, může být úplně jinak, a navíc ty možností jak to může být nemají konce. „Nas nedogoňat“ zpívalo jakési bizarní ruské holčičí duo.
Zkrátka, jak chápeme sebe, tak se svět kolem nás poskládá. Zatracená paměť, vznikající a definující se myšlenkou na „já“ (asmita). Kdy vlastně vzniklo to uvědomění si „já“ – myšlenka na „já“? Dneska ráno, když jsem se probudila z „ničeho“, anebo někde ve dvou letech, jak udává vývojová psychologie? To těžko. Vzniká jen v Teď, v přítomném okamžiku. Celá naše story vzniká ve vědomí – v nyní.
Jogíni začnou po nějakém čase pravidelného praktikování tyhle dávné texty, které hovořily o principech kvantové fyziky dříve než přišla první fyzikální rovnice, přirozeně přitahovat. Začnete jim rozumět, protože rozumíte sami Sobě, a pomalu – s každým dalším a hlubším kontaktem se svým skutečným, univerzálním „Já“, svou podstatou nazývanou v původním jazyce jógy sánskrtu Brahmán – na vás bude tohle Sebe z upanišád stejně jako z Gíty dýchat.
Taittirya upanišád patřila k prvním názvům, které jsem si zapamatovala. Moje první mentorka Gabriela Bozić ji má na úvodní stránce svého webu. Upanišády jsou technicky vzato jakési filozofické shrnutí véd, kde se extenzivně hovoří o duši (átmá) – a tím pádem se vás to týká, a o jejím spojení s Brahmánem („Tím“). Mluví o tom, jak to vypadá a co to doprovází, o tom, co je skutečným cílem jógy. Mluví o osvobození (mókša) od porozumění sebe sama ne na úrovni osobní identity, příběhu, stejně jako o osvobození se od třeba skřítků a schopností čtení z koule. Mysl má mnoho vrstev a jógu mysl zajímá do té doby, než ji nezajímá vůbec. Upanišád je minimálně 200 a čert aby se v nich vyznal.
Tento měsíc bych ráda vrhla světlo alespoň na třetí knihu z Taittirya, která ke mně teď promlouvá. Často se zajímáte o to, co je to dharma a co je to karma. V podstatě to samé. Proč konáme? Jsme opravdu tak naprogramovaní skrze společnost nebo rodinné konstelace – ehm, co vás ještě definuje? Jste oběť nebo vítěz? Obojí je ego-orientované. Co vás motivuje? A co z těchto motivů je neskutečné a iluzorní, tzn. pomíjívé, svazující do kozelce nekonečné samskáry, přispívající k další a další karmě, a co skutečné, tzn. osvobozující, radostné (ánanda), vždy přítomné? Motiv je cestou k osvobození a jogín mu přikládá všechen význam. Zkoumejte je.
Na primární úrovni je motivem samotný Puls – vycházející z Brahmánu, což dává věci do pohybu. Dává vám život, tep, vědomí a to v každém momentě vašeho života. Bez něj by nebylo žádného Jana Nováka – s ním mysl a vědomí vzniká a zaniká. Brahmá zahrnuje obé – vědomí i nevědomí – a my jsme kontaktními dveřmi mezi nimi. Aham Brahmasmi. Pokud to „víte„, je váš život čirou oslavou tohoto Pulsu.
brahma-bhūtaḥ prasannātmā na śocati na kāńkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu mad-bhaktiḿ labhate parām (Gíta 18.54)
Ten, kdo je plně ukotven v Brahmánu se stává skutečně radostným, nesmutní ani netouží, stejný ke všem bytostem, a v tomto stavu Mě /Brahmánu, Kršnovi, nejvyššímu principu/ oddaně slouží.
Taittirya říká: „Já“ jsem tvou potravou, tvým dechem, mysl je Brahmán a také znalost sama je Brahmán. (Taittirya 3.1-5).
Nemusíme nic otráveně obětovávat, o nic se snažit. Podvědomě, vědomě i absolutně nevědomě se bez sebemenší vůle podřizujeme a sloužíme Brahmánu. Tento operující princip je neustále v činnosti. Nemusíme být ani duchovní. Kdy začínáme cítit rozkol je chvíle, kdy začneme používat hlavu – mysl. Pak utváříme karmu, která se buď přibližuje kontaktu s Brahmánem (su-kham: „kham“ znamená střed, čili ke středu, což překládáme jako radostné) anebo oddaluje (du-kham: čili od středu, což překládáme jako bolestné).
Na úrovni těla-mysli nás vedou na zcestí motivy „Du-kham“ – tužba po hedonických prožitcích, ať už fyzického rázu jako vydatné jídlo a pití, nebo konceptuelních věcech jako tužba po penězích, po ohodnocení v práci, po slávě, úspěchu. Motivem „Du-kham“ je taktéž strach. Kolik věcí děláme ze strachu? Strach, že spadneme, že se spleteme, že nám to nevyjde, že tu práci nedostaneme nebo že mě vyhodí, že nebudeme vyslechnuti, že nás někdo opustí a taky, že umřeme. Strach je projevem toho, že se chceme něčemu vyhnout. Každé „du-kham“ se odvíjí od toho, co chci a co nechci. Pokud řídí hru zvanou váš život tyto dva motivy, nejspíš trvalého štěstí nepociťujete. Pořád se honíte nebo stagnujete a vnitřní klid nepřichází. Ovšem i toto je projevem vnitřní tužby po trvalém štěstí. Na co chcete získat spoustu peněz, uznání? Někde hluboko máte zakódováno rovnítko mezi penězmi a možnostmi, možnosti přinášejí svobodu, svoboda přináší radost, vám i vašim dětem, partnerům, rodičům (prodloužení vás). V každém momentě se tak chcete přiblížit radosti, ačkoliv volíte majestátní okliku. Karmy je víc, dharma je jedna. A motiv je podprahově taktéž jen jeden – “kham”.
anando brahmeti vyajanat anandadhyeva khalvimani bhutani jayante anandena jatani jivanti anandam prayantyabhisa´nvishantiti (Taittirya 3.6)
Radost je Brahmán. Z radosti se všechny bytosti rodí, radostí žijí a v radosti zanikají.
Pokud chceme cítit osvobozující jednotu s Brahmánem, potřebujeme navázat těsný kontakt s radostí. Tou bezbřehou radostí (Brahmá), kterou cítíte jen když se “vy” zratíte, v čase i v prostoru. Moderní psychologie tomu říká plynutí – “flow”, a takovou činnost nazývá autotelickou (kdy cesta je totožná s cílem). Všechno, co z radosti vychází, co děláme a jak myslíme, nám otevírá srdce. Říkáme, že žijeme ze srdce. Cítíme Krišnovu flétnu, jejíž zvuk se line vnějším i vnitřním světem (nádam).
Trénujte a zkoumejte motivy, aby se tím vaším stala radost. Dělejte věci, které přinášejí radost vám, a tudíž i ostatním, a věci, které dělají radost ostatním, a tudíž přinášejí radost i vám. Podvědomě se stejně nesnažíte o nic jiného, neboť jen tak se cítíte celiství, bezprostřední a svobodní. Vadí vám váš šéf? Zkuste mu donést ráno kafe a makronku, a pak se zájmem sledujte, jak pomalu každý lok bortí zeď mezi jím a Vámi. Nechce se vaše dítě učit ty zpropadené rovnice? Vydolujte ze sebe ještě špetku trpělivosti, pomozte mu a sledujte, jak s každým střípkem dalšího pochopení vašemu dítěti kvete sebe-vědomí, jak se rozvíjí. Méně vás a více „Toho“. Děje se to nenásilně.
Když nás motivuje radost, náš život se stává oslavou Brahmánu. Samovolně tak sloužíme nejvyššímu principu – Brahmánu, nebo Krišnovi chcete-li. Začínáme bezpodmínečně milovat, probouzíme se…
Přeji vám krásný podzim žitý ze srdce.
Shivaa
Комментарии