Prosinec pro spousty z nás znamená stres, honičku a nekonečný to-do list s úkoly, co vše musíme stihnout, než začne čas Vánoc. Uklidit, nakoupit, napéct, vyzdobit. Není divu, v práci máme všichni samé uzávěrky, deadliny a musíme vše dokončit, uzavřít ať můžeme v lednu začít s čistým štítem. I právě proto jsme začali tento kouzelný čas vidět v negativním světle. Není to ale škoda?
Vzpomeňme si na to, když jsme byli ještě malí, těšili jsme se na Mikuláše, Ježíška, užívali jsme si světýlek, ozdob a měli radost z maličkostí. Že to umí jen děti? Já osobně věřím tomu, že je to stále v každém z nás a je jen na nás samotných, zda necháme zvítězit stres a tlak, který je na nás vyvíjen, nebo kolikrát vyvíjíme my sami na sebe. Co je klíčem k poklidným svátkům? Jak si je užít? U mě osobně funguje vděčnost. Když cítím nervozitu, napětí, zastavím se a snažím se si vzpomenout na vše, co mě dělá šťastnou. Není důležité mít na svátky perfektně uklizený dům, když to nestíhám a znamenalo by to třeba, že budu unavená a uhoněná. Vzpomenete si Vy na své Vánoce jako děti? Nebo teenageři? Před 5 lety?? Pamatujete si uklizený domov? Nebo dárek, který jste dostali? Pamatujeme si momenty, chvíle které nám ten kouzelný čas vytváří. Výzdobu, která nám přináší teplo domova, dobroty, které si bez výčitek (doufám) dopřejeme. Punč s přáteli na náměstí, úsměvy celé rodiny nad prostřeným stolem. To, že se konečně zastavíme a jsme SPOLU! Zkusme si vždy vzpomenout, když ucítíme nervozitu a nechuť k Vánocům, na tyto malé střípky štěstí, které nám přinesou. Pokud máte děti, tak na jejich jiskřičky v očích při rozbalování dárků. Dejme si horký čaj, čokoládu, zabalme se do deky, zapalme svíčku a prostě jen chvíli buďme. Buďme vděční za vše co máme, protože pokud máme domov a sebe, máme vše co potřebujeme.
Přeji Vám hřejivý pocit, klid a kouzelné svátky.
Daniela