Jak se teď cítíte? Jednoduše pociťte sebe sama. Jaké to je prožívat sebe teď a tady? Prostě jenom pociťte ten pocit – a kromě toho pocitu, můžete pocítit někoho, kdo to cítí? Anebo jsou jedním a tímtéž? Někteří z vás mohou mít, co bychom nazvali negativním pocitem, například depresi nebo úzkost. Můžete cítit napětí v prsou, zvláštní pocit v břiše anebo tlak v hlavě. Anebo jestli máte chronické onemocnění, můžete cítit nepohodu v epicentru, ze kterého nemoc pochází. Avšak pro tuto chvíli, zapomeňte na pojmenování pocitu a jenom ho prozkoumávejte. Je tam ať už se jedná o cokoliv. Možná chcete změnit ten pocit, ale nemůžete. Na chvíli máte třeba možnost přemýšlet o něčem jiném, ale v tomto okamžiku si řekněte: “Cítím co cítím, a nic moc s tím pocitem nemůžu udělat”. Jak vidíme, vědomí si pocitu existuje jenom, protože existuje “já”, které má být odděleno od (pocitu) a má ten pocit sledovat a usměrňovat, a je pouhou představou.
Alan Watts – úryvek z knihy „Uklidněte svou mysl“
Sánskrtské termíny Pranavah, zvuk OM, Sphotam či Nádam označujeme univerzální jednotu. Jednotou myslíme jednolité nekonečné moře energie, která se stále v různých obměnách a podobách vrací. Nic nezůstává bokem, tato energie je všeobklopující a všezahrnující, a tudíž zahrnuje sebe sama i okolí. Jak předestírá Alan Watts, to, co rozděluje světy, vnější od toho vnitřního a to na všech úrovních, je mysl a její imaginární představa o “já”, který v jógové terminologii nazýváme asmita – ego.
Jsme tím, čím si myslíme, že jsme. O sobě smýšlíme na jakýchsi třech úrovních. Zjednodušeně bych řekla, že první skupina si s většími či menšími odchylkami myslí, že “já” je osobní já, se jménem, vzděláním, bydlištěm, genetickou a intelektuální výbavou a všemi těmi věcmi, které “mě” utvářejí. Tomuto převzatému a naučenému “já” plně důvěřujeme, ztotožníme se s ním a většinou k němu celý život přilneme. Odsud hodnotíme svět kolem. Může to být vlastně docela fajn život, ale není to život jogína.
Druhá, poněkud osvícenější skupina už si uvědomuje delikátní a plně funkční vztah mezi svým tělem a myšlenkami, pocházející ať už z vědomé či nevědomé vrstvy vlastního vědomí (cittam), a tak má možnost poodstoupit od “sebe”, uvědomit si určité operující hlubinné úrovně “sebe” a pracovat na jejich harmonickém vztahu. Akorát je tu stále hodně toho “já”, kterému se něco děje, které tyto mechanismy sleduje, řídí a ovlivňuje. Je to tichý hlas, který říká “já” mám pocit úzkosti, radosti či zlosti. Kde je to vědomí “já”, když hluboce spíte?
Trpělivým zkoumáním a sebe-dotazováním k třetímu poznání, že neexistuje žádný rozdíl mezi vnitřním mikrokosmem a vnějším makrokosmem “já”, který tenhle mikrokosmos pozoruje. Jsou to dvě strany téže mince. Všechny moje myšlenky, pocity a hodnoty, jakkoliv ovlivňujícími tělo, se dějí na neprůhledném, zároveň však všudypřítomném podkladu všeho, co existuje, a tak pokud nejsou destruktivní, není důvod trávit hodiny zkoumáním, potlačováním, usměrňováním pocitů a myšlenek, nimráním se v nich. To se děje jenom proto, abychom uklidnili vlastní mysl – sami sebe?
Jóga si klade mnohem vyšší cíle než zdravá záda a tvrdí, že jejím cílem není jen uklidnit mysl nebo ji nějak navigovat, ale úplně se od ní odklonit (aspoň někdy a na chvilku), nenechat se unést žádnou myšlenkou a ani nesklouznout do představy o tom, co jsem “já”. V józe “já” není.
Rok 2016 je devítkový, čili dharmický rok (9 nava v sanskrtu, odtud pra–nava). Bhagavadgíta, první text o józe, má 18 kapitol, modlitební mála má 108 korálků (nebo tolik, aby součet dal opět číslo 9), posvátná sanskrtská abeceda má 54 písmen. S oblibou prorokujeme, že bude transformační. Transformační jak? Co se změní a co zůstane?
V józe platí za největší proměnu vystoupení ze zajetí vlastní mysli a s ní představy o “já” a o známém světě kolem, ze tmy do světla, z od základu mylné přestavy o vlastní pomíjivosti do poznání tajemného onoho, co neznáme a je pro nás neviditelné, ale možné. Tenhle kontakt s tajemnem přichází ke slovu jedině, když žádné “já” není. Říkáme tomu intuice, láska, vnitřní vedení nebo poeticky vnitřní světlo, guru.
Přicházíme a odcházíme do těla a z těla, z dětství do stáří, ze zdraví do nemoci a zase třeba zpátky, ze spánku do bdělosti všedního dne. O nás, bez nás chce se mi říct, a přece JSME, neustále přítomni. Přichází, formují se a zase se přetváří nebo zanikají naše vztahy, naše postoje a hodnoty. Co bylo důležité v patnácti v padesáti ztrácí svůj lesk. Nic nám nezůstane, nakonec ani mysl a tělo, ač se o jejich záchranu snažíme sebevíc. Existujeme pouze v přítomnosti, minulost a budoucnost je klamná představa vytvořená myslí.
Přeji vám, abyste v roce 2016 přijali sebe sama, se svými pocity i názory, a stejně tak dali prostor i ostatním. Jsme v tom společně. A nikdo nestojí stranou, vědomí je všudypřítomné a vše je jeho projevem. I ten pitomý soused, který ničemu nerozumí. Z té jednoty vychází všechna naše “já”, ona pranavah, kterou tak vášnivě opěvujeme.
Sri a Śivaa