ॐ
सर्वे भवन्तु सुखिनः
सर्वे सन्तु निरामयाः।
सर्वे भद्राणि पश्यन्तु
मा कश्चिद् दुःखभाग्भवेत्।
Oṃ
sarve bhavantu sukhinaḥ
sarve santu nirāmayāḥ
sarve bhadrāṇi paśyantu
mā kaścid duḥkha-bhāg bhavet
"Nechť jsou všechny bytosti šťastné, nechť jsou všechny bytosti bez nemoci, nechť všechny bytosti vidí to, co je příznivé, nechť nikdo netrpí žádným utrpením."
Kdysi dávno na větvích stromu seděli dva ptáci. Pták na horní větvi zůstal klidný a vyrovnaný. Mezitím se pták na spodní větvi neustále pohyboval z jednoho bidýlka na druhé, oddával se plodům stromu a prožíval chvíle štěstí i neštěstí.
Spodní pták, který záviděl klid, který projevoval horní pták, se pokusil napodobit jeho nehybnost. Pokušení hodovat na plodech stromu však rychle rozbilo jakoukoli naději na klid.
Sluneční světlo občas tančilo po peřích horního ptáka a vrhalo zářivou záři. V jednom takovém okamžiku odraz světla objal spodního ptáka a vyvolal úžasnou proměnu. Touha dopřát si ovoce se spolu s oscilací mezi radostí a smutkem rozplynula jako prchavý sen. V tu chvíli se nižší pták cítil jako jeho mírumilovný protějšek posazený nahoře, ztělesňující vyrovnanost a klid, jednotný s celkem. - Muṇḍaka Upaniṣad
Pták na spodní větvi představuje jīvu – individuální duši (*Jīva označuje individuální duši, která je ztělesněna v konkrétní bytosti. Jīva je vnímána jako entita, která prochází cyklem zrození, smrti a znovuzrození - samsára). Zpočátku hnán touhami se neustále pohybuje a hledá naplnění v pomíjivých radostech světa. Prostřednictvím cesty sebeobjevování a duchovního probuzení však pták získá úplnou realizaci a dosáhne Kaivalyu (*stav absolutní svobody nebo osvobození), čímž se vymaní z pout pozemských připoutaností. V tomto osvobozeném stavu se pták stává jīvanmuktou v přímém společenství s paramātmanem, JÁ-JSEM, Bohem uvnitř, ztělesňujícím konečný mír a transcendenci.
Svoboda se vynořuje, když myšlenky slábnou, což umožňuje, aby přítomný okamžik získal v naší zkušenosti přednost. Jak se touhy snižují, zjišťujeme, že stále více ztělesňujeme roli věštce a přecházíme do říše porozumění. Prostřednictvím této evoluce hluboce oceníme velký dar, který nám život dává. Činnost Vritti (*mentální vlny nebo modifikace, které ovlivňují naši mysl a způsob, jakým vnímáme realitu) může zatemnit naši pravou podstatu, ale zkoumáním okamžiků míru a radosti získáme záblesk skutečného Já, což je Sat-chit-ānanda, pravda-poznání-blaženost. Tento pohled mohl přijít v podobě opeřeného společníka, který se dívá na hvězdy, naslouchá dešti, usmívá se nebo cítí dotek slunce, podobně jako pták na spodní větvi. Procházíme tedy úžasnou změnou — zjevením átmana (*Individuální duše, universální a věčná podstata).
Prostřednictvím zkušeností pochopíme podstatu svobody a učíme se v ni důvěřovat. Jak se absence myšlenek stává stálou přítomností v našich životech. Jak radí Sri Patañjali v sútře 1.14 „Abhyāsa, meditační praxe, se pevně a přirozeně ustálí po dlouhou dobu, když člověk bez přerušení a s neustálým úsilím, uctivou a oddanou energií a velkou láskou upře svou mysl na Já. já-JSEM“, komentář Srí Brahmananda Sarasvati.
S neustálým cvičením po dlouhou dobu si všimnete, že přítomnost se zdá věčná.
Jógové praktiky byly vyvinuty, aby nám pomohly objevit tuto svobodu, nalézt rovnováhu mezi životem v naší mysli a bezprostředností našich zážitků – tady a teď. Prostřednictvím jógových praktik se spojujeme s polem absolutního vědomí. Jako řeka máme na výběr, zda proudit směrem k „naší hlavě“, posilovat iluzi oddělení – māyā, nebo splynout s obrovským oceánem uvědomění, zažívat jednotu bytí a získávat hluboké porozumění propojenosti všech věcí.
Autor Mayela Gonzales
Přeložila Iris Hovorková, červenec 2024
Comentarios