Klenot v srdci lotosu
- Pranava Joga
- 31. 3.
- Minut čtení: 3

Starobylé duchovní tradice i moderní věda se shodují v tom, že soucit je součástí naší vrozené, základní přirozenosti. Spojením tradičních i současných pohledů můžeme soucit definovat jako drahokam, který se rodí v našem srdci, když se setkáme s utrpením a pocítíme motivaci něco udělat pro jeho zmírnění a prevenci — pro sebe i pro druhé.
ॐ मणि पद्मे हूँ
oṁ maṇi padme hūṁ
„Ó, klenote v lotosu, buď požehnán“
Duchovní tradice i vědecké disciplíny zároveň souhlasí s tím, že naši vrozenou schopnost soucitu lze vědomě rozvíjet a prohlubovat — a to skrze pěstování soucitných myšlenek, emocí a záměrů prostřednictvím kontemplativních praktik a tréninku v chování. Když dáme ve svém životě prostor pravidelnému vyjadřování soucitu, drahocenné semínko v našem srdci může růst a rozkvétat. Každý malý akt soucitu přetváří nás samotné — a tím i svět kolem nás.
Soucit v akci ovlivňuje nejen toho, kdo ho přijímá, ale i toho, kdo jej praktikuje. Je dobře známé a vědecky doložené, že když něco děláme z upřímného soucitu pro druhého, sami z toho máme přínos: soucit aktivuje v těle procesy, které podporují duševní a emocionální zdraví, snižují stres a pocity osamění a zvyšují pocit štěstí. Jak říká naše učitelka Sharon Gannon: „Nejlepší způsob, jak pozvednout svůj vlastní život, je dělat vše pro to, abychom pozvedli životy ostatních.“ A zenový mistr Thich Nhat Hanh k tomu dodává: „Štěstí je funkcí soucitu.“
Učení o soucitu leží v samém srdci tzv. Zlatého pravidla: „Chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.“ To je etický základ všech velkých duchovních tradic. Když se napojíme na naši přirozenou soucitnou povahu, osvobozujeme se z vězení sebestřednosti a nacházíme hlubší smysl a účel života. Tento druh vnímání nás činí odvážnějšími a odolnějšími, protože v něm cítíme propojení a sounáležitost. A to není pouhé zbožné přání: soucit vyžaduje a zároveň pěstuje odvahu, protože — přestože je zaměřen na utrpení — ve skutečnosti se jedná o energizující stav, který vyrůstá z odhodlání s tím něco udělat. V ochotě dotknout se bolesti s láskou a odvahou tkví možnost proměny. Ve skutečnosti nic neproměňuje bolest v něco smysluplného a propojujícího tak jako soucit.
Buddhistická tradice nám nabízí krásné přirovnání: kořeny lotosu se nachází v lepkavém blátě, ale květ směřuje vzhůru a rozkvétá čistý a zářivý. Drahokam (maṇi) představuje soucit a lotos (padme) moudrost. Mantra oṁ maṇi padme hūṁ symbolicky vyjadřuje jednotu soucitu a moudrosti na cestě osvobození (hūṁ naznačuje jejich neoddělitelnost).A stejně jako lotos nemůže růst bez bláta, ani soucit a moudrost nemohou růst bez výživné síly utrpení.
V posledních desetiletích se mnohé vědecké obory — od evoluční psychologie přes sociální vědy až po neurovědu — zabývají zkoumáním soucitu, jeho mechanismů a přínosů. Výsledky potvrzují to, co jógíni věděli už dávno: soucit je jako drahokam v našem srdci, vznešený stav, který podporuje individuální i kolektivní léčení, transformaci a vývoj.
Soucit lze popsat jako šestistupňový proces:
Vnímání utrpení nebo potřeby (bdělá pozornost)
Emoční spojení s tímto vnímáním (empatie)
Instinktivní přání, aby utrpení bylo zmírněno (záměr)
Ochota něco udělat (motivace)
Samotný čin soucitu
Prožitek povznášejícího pocitu (tzv. „teplý zářivý pocit“ soucitu)
Aby byl náš soucit k druhým opravdový a udržitelný, musíme nejprve pečovat o své vlastní vnitřní zdroje. Prvním příjemcem našeho soucitu by měl být náš vlastní vnitřní svět. To znamená naslouchat svému utrpení, přijmout ho a být s ním přítomní — ne ho obcházet nebo popírat, ale zkoumat jeho příčiny a podmínky s péčí, odvahou a moudrostí.
Jedině tak můžeme opravdově podporovat své vlastní štěstí i štěstí druhých bytostí.
Péče, odvaha a hluboká moudrost, které potřebujeme, abychom byli oporou pro druhé, závisí na našem vlastním soucitu k sobě. Tak jako my toužíme po štěstí a svobodě od utrpení, touží po tom i všechny ostatní bytosti. „Stejně jako já“ je mantra, která probouzí nezměrný soucit tím, že nám připomíná naši vzájemnou propojenost na nejhlubší úrovni. V každém setkání se ve skutečnosti setkáváme sami se sebou. Toto hluboké prožití jednoty je pravou esencí soucitu.
K tomu, abychom touto cestou mohli jít, potřebujeme podporu ostatních. Všechny současné krize světa jsou v jádru krizemi soucitu. Matka Tereza říkávala: „Hlavním problémem světa je, že vymezujeme svůj kruh zájmu příliš úzce.“
Inspirujme se navzájem v pěstování drahokamu v našem srdci. Usilujme společně o to, abychom rozšířili dosah našeho soucitu. Naše samotná existence — jako lidské komunity i jako planety — na tom závisí.
Autor Candida Vivalda
Přeložila Iris Hovorková, duben 2025
Comments