Klenot v srdci lotosu

Starobylé duchovní tradice i moderní věda se shodují v tom, že soucit je součástí naší vrozené, základní přirozenosti. Spojením tradičních i současných pohledů můžeme soucit definovat jako drahokam, který se rodí v našem srdci, když se setkáme s utrpením a pocítíme motivaci něco udělat pro jeho zmírnění a prevenci — pro sebe i pro druhé.

ॐ मणि पद्मे हूँ

oṁ maṇi padme hūṁ

„Ó, klenote v lotosu, buď požehnán“

Duchovní tradice i vědecké disciplíny zároveň souhlasí s tím, že naši vrozenou schopnost soucitu lze vědomě rozvíjet a prohlubovat — a to skrze pěstování soucitných myšlenek, emocí a záměrů prostřednictvím kontemplativních praktik a tréninku v chování. Když dáme ve svém životě prostor pravidelnému vyjadřování soucitu, drahocenné semínko v našem srdci může růst a rozkvétat. Každý malý akt soucitu přetváří nás samotné — a tím i svět kolem nás.

Soucit v akci ovlivňuje nejen toho, kdo ho přijímá, ale i toho, kdo jej praktikuje. Je dobře známé a vědecky doložené, že když něco děláme z upřímného soucitu pro druhého, sami z toho máme přínos: soucit aktivuje v těle procesy, které podporují duševní a emocionální zdraví, snižují stres a pocity osamění a zvyšují pocit štěstí. Jak říká naše učitelka Sharon Gannon: „Nejlepší způsob, jak pozvednout svůj vlastní život, je dělat vše pro to, abychom pozvedli životy ostatních.“ A zenový mistr Thich Nhat Hanh k tomu dodává: „Štěstí je funkcí soucitu.“

Učení o soucitu leží v samém srdci tzv. Zlatého pravidla: „Chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.“ To je etický základ všech velkých duchovních tradic. Když se napojíme na naši přirozenou soucitnou povahu, osvobozujeme se z vězení sebestřednosti a nacházíme hlubší smysl a účel života. Tento druh vnímání nás činí odvážnějšími a odolnějšími, protože v něm cítíme propojení a sounáležitost. A to není pouhé zbožné přání: soucit vyžaduje a zároveň pěstuje odvahu, protože — přestože je zaměřen na utrpení — ve skutečnosti se jedná o energizující stav, který vyrůstá z odhodlání s tím něco udělat. V ochotě dotknout se bolesti s láskou a odvahou tkví možnost proměny. Ve skutečnosti nic neproměňuje bolest v něco smysluplného a propojujícího tak jako soucit.

Buddhistická tradice nám nabízí krásné přirovnání: kořeny lotosu se nachází v lepkavém blátě, ale květ směřuje vzhůru a rozkvétá čistý a zářivý. Drahokam (maṇi) představuje soucit a lotos (padme) moudrost. Mantra oṁ maṇi padme hūṁ symbolicky vyjadřuje jednotu soucitu a moudrosti na cestě osvobození (hūṁ naznačuje jejich neoddělitelnost).A stejně jako lotos nemůže růst bez bláta, ani soucit a moudrost nemohou růst bez výživné síly utrpení.

V posledních desetiletích se mnohé vědecké obory — od evoluční psychologie přes sociální vědy až po neurovědu — zabývají zkoumáním soucitu, jeho mechanismů a přínosů. Výsledky potvrzují to, co jógíni věděli už dávno: soucit je jako drahokam v našem srdci, vznešený stav, který podporuje individuální i kolektivní léčení, transformaci a vývoj.

Soucit lze popsat jako šestistupňový proces:

1. Vnímání utrpení nebo potřeby (bdělá pozornost)

2. Emoční spojení s tímto vnímáním (empatie)

3. Instinktivní přání, aby utrpení bylo zmírněno (záměr)

4. Ochota něco udělat (motivace)

5. Samotný čin soucitu

6. Prožitek povznášejícího pocitu (tzv. „teplý zářivý pocit“ soucitu)

Aby byl náš soucit k druhým opravdový a udržitelný, musíme nejprve pečovat o své vlastní vnitřní zdroje. Prvním příjemcem našeho soucitu by měl být náš vlastní vnitřní svět. To znamená naslouchat svému utrpení, přijmout ho a být s ním přítomní — ne ho obcházet nebo popírat, ale zkoumat jeho příčiny a podmínky s péčí, odvahou a moudrostí.

Jedině tak můžeme opravdově podporovat své vlastní štěstí i štěstí druhých bytostí.

Péče, odvaha a hluboká moudrost, které potřebujeme, abychom byli oporou pro druhé, závisí na našem vlastním soucitu k sobě. Tak jako my toužíme po štěstí a svobodě od utrpení, touží po tom i všechny ostatní bytosti. „Stejně jako já“ je mantra, která probouzí nezměrný soucit tím, že nám připomíná naši vzájemnou propojenost na nejhlubší úrovni. V každém setkání se ve skutečnosti setkáváme sami se sebou. Toto hluboké prožití jednoty je pravou esencí soucitu.

K tomu, abychom touto cestou mohli jít, potřebujeme podporu ostatních. Všechny současné krize světa jsou v jádru krizemi soucitu. Matka Tereza říkávala: „Hlavním problémem světa je, že vymezujeme svůj kruh zájmu příliš úzce.“

Inspirujme se navzájem v pěstování drahokamu v našem srdci. Usilujme společně o to, abychom rozšířili dosah našeho soucitu. Naše samotná existence — jako lidské komunity i jako planety — na tom závisí.

Autor Candida Vivalda

Originál: https://jivamuktiyogabarcelona.com/the-jewel-in-the-heart-of-the-lotus/

Přeložila Iris Hovorková, duben 2025