Slovo, význam a pocit
top of page

Slovo, význam a pocit

Přestože na nás Yoga sūtra, odkud tento aforismus vychází, dýchá z historie staré stovky let, na absolutní platnosti definic to nic nemění. Mistr jógy Patandžali, který je ztělesněním samotného Viśnu, nám všem praktikantům, učitelům a studentům předkládá ucelený návod k Józe, jak jí docílit. Definuje překážky, předestírá, co se bude dít, nabádá, jak bychom měli přistupovat k sobě, k myšlenkám a také k neodvratitelným změnám, které při cvičení jógy nastanou.

Sūtra 3.17 Śabdārtha-pratyayānām itaretarādhyāsāt saṅkaras tat-pravibhāga-saṁyamāt sarva-bhūta-ruta-jñānam

Vychází ze třetí knihy, kde se Patandžali soustředí na proces zvaný samyama (souběžné soustředění, meditace a splynutí) a velké parinama (změny, posuny), kterých skrze samyamu dosáhneme. Část nazvaná Vibhūti Padaḥ (√Vibhū – zjevit se, mít schopnost něčeho, projevit), kde tuhle sūtru najdeme, se zaobírá popisem zdánlivých “nadpřirozených” schopností, kterých dosahujeme při poctivém praktikování jógy.

V obvyklém stavu vědomí k nám znalost přichází skrze řeč, která je směsicí vibrace zvuku (śabda), vibrace významu (artha) a znalosti, pocitu, myšlenky, vibrace obrazu (pratyaya). V naší mysli tyto části splývají jedna v druhou. Tím, že provádíme samyamu na jednotlivé z nich, přichází porozumění všem zvukům všech živých bytostí. Rozvinete umění naslouchat a číst skrytý význam zvuků všech živých bytostí. (Překlad)

Těsně po přečtení (tedy pokud jste definici hned rozpačitě nehodili za hlavu), je třeba strávit čas rozjímaním o tom, co pro vás znamená “obvyklý stav vědomí”, co se myslí “zvukem” a jak vnímáte třeba slovo “vibrace”. Každé slovo v sūtře hraje stěžejní roli a slova nejsou vybrána náhodně. Bůh nehraje v kostky.

Samyama znamená, že věnujeme veškerou energii na jednotlivou složku, na bod či do jednoho místa, a to za předpokladu vyloučení pozornosti k okolí. Naše veškerá mentální energie proudící jedním směrem je tímto bodem naší koncentrace zcela pohlcená a splyne s ní natolik, že naše vědomí “svého já” se postupně dokonale rozpouští. Tomuto procesu říkáme samyama a důležité je zapamatovat si, že schopnost samyama je proces a musíme ho trénovat.

Zvuk, řeč a vibrace (jakýsi) pocit většinou vnímáme zhuštěně a propleteně jako směsici všech tří. V drtivé většině času stráveného konverzacemi jsme celou konverzací pohlceni a tou se necháváme vláčet sem a tam bez schopnosti poodstoupit a nezaujatě pozorovat. My nekonverzujeme, my jsme konverzací a za tu se považujeme. Občas se ale samovolně stává, že vnímáme něco navíc. Vnímáme záblesk v oku, mírné pousmání, cítíme nervozitu nebo naopak vycítíme náklonnost a podobně. Tréninkem samyamy získáváme schopnost plně vnímat “to navíc” řízeně a ne náhodně, vnímáme obsah, formu i pocit.

V hodinách literatury a tvůrčího psaní se učíme o obsahu a formě. Jedno nemůže být bez druhého. Forma dává obsahu řád (Śiva) a obsah vyjadřuje energii (Śakti), bez níž by řád byl bezobsažným ničím. Představme si tyto dva jako déšť a okapy. Nekontrolovaná energie se chaoticky rozprskne pokud nemá svodidla. Nesmyslně se leckdy bráníme pravidlům a řádu, který dává energii možnost mohutného projevu a dovoluje se jí posouvat. V jakém středobodu však energie a řád pospolitě existují? Vychází z čirého vědomí, z univerzálního Já, z ducha. Hmota, vědomí a duch. Śiva, śakti a Brahmán, který leží za hranicemi mysli a kterého označujeme jako Zdroj či Bůh. Něco málo z vás je projeveného zatímco je ve vás stále něco neprojeveného. Brahmán má tisíce jmen a všechna jsou správná. Jeho vyjádřením jsou vibrace a Patandžali nám dává návod, jak s touto esencí přijít do kontaktu a přemostit tak projevené a neprojevené. Nabádá věnovat veškerou energii na jeden bod ve vědomí.

Líbí se mi použití slova “být přítomen”. Kdy skutečně umíme být bezvýhradně jen přítomni, aniž bychom si v hlavě už dělali úsudek, nesrovnávali, neanalyzovali. Pokud umíme alespoň na moment být PŘÍTOMNI, vylučujeme tak paměť, která nám jako jediná poskytuje referenční body, abychom mohli srovnávat a posuzovat. Co jsme viděli, slyšeli, zažili, ochutnali, považujeme za výhradního “sebe” a “své”. Kupujeme svůj příběh jako absolutní realitu. Jsme skutečně jen náš příběh? Obsah paměti nazýváme vzpomínky a o těch víme z předešlých sūter, že jsou forma myšlenek. Veškerý význam existuje pouze v mysli a pokud vyprázdníme ji, do popředí prosvětluje čirá podstata a my v tomto světle vidíme věci takové jaké skutečně jsou, jako čiré světlo bez toho aniž bychom ho jakkoliv zabarvovali svým úhlem pohledu.Není to, co říkáte a co přesně žijete, ani jak to říkáte a jak to žijete, ale pocit, který zažíváte když s někým hovoříte či vstupujete do jakékoliv interakce s okolím. Zda vidíte jednotu, odraz Sebe anebo vidíte ty “ostatní” a “druhé”.

Mám sestru. Hodně mluví, její slova jsou vybarvována emocemi jako dětská omalovánka a tak kontury naší konverzace často slouží jako zdi arénové zábavy. Jako jakékoliv jiné konverzace, mohou být i ty naše zdrojem utrpení anebo momentální radosti. Anebo mohou jenom BÝT, a to vyjádřením té nejhlubší podstaty toho, co nás všechny spojuje. Na poslední dovolené jsme špičkovaly, jestli půjdeme plavat s delfíny anebo půjdeme na pláž. Po pár minutách naše špičkování přerostlo z letního bílého mráčku v solidní tmavý mrak. Schyluje-li se k bouřce, co jogín udělá? Jóga nás učí činu a ten se nesmrskává na reakci, nechceme žít jenom v reakčním režimu a prožívat sebe jako výsledek působení okolí na nás. Já animuje svět a ne naopak.

Patandžali nám říká, že Jóga je nablízku kdykoliv a za jakýchkoliv podmínek a my jako jogíni máme vždy na výběr: sáhnout po jógových brýlích na čtení anebo zůstat slepí. Pokud tyto tři (forma, obsah a esence) neumíme oddělit a nevíme, jak se dívat, zůstáváme uvězněni v našich úhlech pohledu. Prohlédnout slova, jejich domnělý a naučený význam a slyšet jen “To”. Slyšet a vidět Brahmán v jeho nezměrných podobách, aniž bychom mu do toho kecali. Zatímco na mě drahá sestra mluví, neslyším co říká, ani jak to říká a co tím myslí. Po troše tréninku jde slyšet jen čiré nādam. V momentě zaniká rozdíl mezi já a okolím. Nevidím ji, ale na povrch vyplouvá to skrze ni, zářivé jako polední slunce, a v té záři zaniká veškerá “moje já”.

Samyamou na samotný pocit uprostřed rozmluvy prožíváte Univerzální mysl, která se dá prožít jenom láskou, která spojuje a maže rozdíly. Nevidíte ostatní a druhé, kteří existují jen protože já existuje, vidíte dokonalý odraz všezahrnujícího Sebe. Často říkám, nemusíte mít všechny lidi rádi, ale musíte je (jako vyjádření Boha) milovat. Nesplýváte na intelektuální, názorové, pocitové úrovni, ale splýváte v jednu intuici. Intuice není dar, je to dovednost a tu cvičíme. Stejně jako samyamu. Proto nás Patandžali nabádá, abychom pokaždé vstupujeme-li do interakce trénovali. Co skutečně slyšíte, když mluví ostatní?

Tento měsíc či týden, byť jen jeden den, věnujte svou bezvýhradnou pozornost svým rozhovorům, ať už intimnímu štěbetání s milenci či hádkám a polemikám s ostatními, Buďte skutečně přítomni, a sledujte jaká parinama se bude dít.

Úryvek z knihy “Pulz božství – Pulsation of Godhood” – – by Shri Brahmanada Sarasvati, Ramamurti S. Mishra, M.D.

Máme tři věci: slovo, význam a pocit. Vyřkneme slovo a to slovo má nějaký význam. Kniha nám dá slovo a slovník nám dá význam. Ale třetí věc, která nám chybí je pocit. Je možné vstoupit do něj? A jak vysvětlíme “pocit”? Zkuste vysvětlit pocit skrze slova. Použijete slovo, ale “pocit” je ztracen. Jak se dostaneme do něj?

A v té chvíli to byla jeho pointa (pozn.-pointa guru). A dostavil se chybějící pocit. A ten pocit byl pocit jednoty.


Autor článku: Śivā


bottom of page