patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ yo me bhaktyā prayacchati tad ahaṁ bhakty-upahṛtam aśnāmi prayatātmanaḥ
Cokoliv je Mi dáno darem s čistým milujícím srdcem, ať už je to malý list, květina, kousek ovoce nebo doušek vody, přijmu dar od toho, jehož mysl je ovládnuta. BG IX.26
Otočím kohoutkem a naplním si malou skleničku vodou, už to tak dělám měsíc a voda je pořád hnědá, ne nahnědlá jako slabý čaj, ale hustá a hnědá, jako rozvířená kaluž. Dnes, v Kapském městě jsou vodní nádrže skoro prázdné, Kalifornie zažívá neobvyklá sucha a krize s pitnou vodou je velmi zřetelná. U nás doma ve Woodstocku máme svoji studnu a čistá, neošetřovaná voda, byla pro mne několik let samozřejmostí. Zasáhne mě panika – s představou vedra a vodních nádrží plnících se bahnem, jsem zadumal: Přijme Krišna můj dar bahna? Tato verze, sloka z BhagavadGíty říká, že podstata daru je méně důležitá než upřímnost, s jakou je dar nabízený, ale nemůžu si pomoct, je „malý doušek“ vody, myšleno pitné vody? Spíchám do obchodu a kupuji velkou plastovou láhev „pramenité“ vody. Každá stojí 3 dolary a mě zajímá, zda je to cena za plastovou láhev, která má rukojeť a kohoutek nebo je to cena za vodu, která je uvnitř.
Mnohá města, která jsme navštívili a učili jsme v minulosti jógu, jsou na pokraji nedostatku pitné vody: Bangalore, Beijing, Cairo, Moskva, Istanbul, Mexico City, Londýn, Tokyo a Miami. V každém tomto městě jsme dostali plastové láhve s „pitnou vodou“. Každé město má různé spouštěče, faktory a tak není možné vymyslet universální lék. Samozřejmě změna toho, jak využíváme vodu je na místě. Naše způsoby jsou hluboce zakořeněné a poháněné tím, že čistou vodu bereme jako samozřejmost, splachujeme s ní záchody, otočíme kohoutkem a voda teče. I přesto, že Země je ze 70% H2O, pouze 2,5% je pitné a pouze 1% je přístupné. Víc něž miliarda lidí žije bez čisté, bezpečné vody.
Používání vody ve velkochovech patří mezi největší plýtvání vodního zdroje. Je potřeba 1.800 galonů vody (asi 6,500l) k vyprodukování jedné libry hovězího(přibližně půl kila), v porovnání s bramborama – 60 galónů – 227 l, nebo pšenice 108 galónů – 408l. Ale není to pouze používání vody, které musíme vzít v úvahu k zachování bezpečné pitné vody. Po většinu naší lidské historii vnímáme elementy vodu a vzduch, jako nevyčerpatelné a nekonečné, zároveň jako vždy doplnitelné, volné a nepoškoditelné. Se zničenými a snižujícími zdroji se otevírají dveře pro korupci a privatizaci životně důležitých elementů, které by měly zůstávat všem volně k dispozici. Před několika lety se v ulicích New Yorku objevili partyzánské plakáty ukazující oblíbené firmy s platovými lahvemi, které místo vody obsahovaly vzduch. Záměrem plakátů bylo ukázat, že pokud nezačneme bránit naše vzácné přírodní zdroje a ochraňovat je před privatizací, ztratíme je v oceánu plastů. V Kalifornii, nedostačující zdroje vody zavlažují pole s granátovými jablky a mandlemi – exotické jídlo jen pro pár vyvolených. Tohle je ekonomika založená na nedostatku. Lidé v subsaharské Africe nedosahují svého potenciálu, protože musí sbírat vodu a trpí infekčními onemocněními z vody, zvláště ženy a děti. Spousta lidí demonstruje na Wall Streetu za redistribuci bohatství a hromadění privilegovaného 1%, kolik z těchto demonstrantů vidí sami sebe jako ty s omezeným přístupem k 1% dostupné pitné vody? Kolik z nich pije vodu z drahých plastových lahví?
Často cestujeme do Indie a nedávno jsme byli i v Číně a je toho hodně, nad čím se můžeme jinak zamyslet a získat jiný náhled. V prvé řadě je zřetelné co se stane, když lidská populace roste za únosnou kapacitu Země. Všude okolo nás jsou lidé, dychtivý brát od ostatních, aby přežili další minutu, den a nebo týden. Země nebude mít dostatek vody pro podporu lidské existence.
„Family living can be existing and everyone can come to be a dead one, and not anyone then, is remembering any such thing.“ Můžeme žít jako rodina a každý z nás pak jednou zemře a pak nikdo si už nic takového nebude pamatovat.
Podle některých hinduistických spisů, období Kali, ve kterém právě jsme, skončí rychle a ohnivě, zničí všechny formy života tak, jak ho známe.
Je to naše práce, jóginů, udržet vrozený klid mysli a pokračovat ve spravedlivých aktivitách věnovaných dharmě. Po zničení tohoto světa následuje stvoření nového. Satya Yuga (Zlatý věk), pak Treta Yuga (méně ctnostný, příchod zemědělství), pak Dwapara Yuga (tamasický, nespokojenost, nemoci) a pak náš současný věk Kali Yuga (s ještě 427.000 lety lhářů, pokrytectví, poluce a nedostatku vody). Během Kali Yuga se vládci stali nepřiměřenými a nepodporují duchovnost nebo ochranu jejich předmětu, stali se nebezpečnými. Lidé budou migrovat, hledat země s vodou a jídlem, lidé budou lakotní, zlostní a myslet na zabíjení, budou shromažďovat materiální bohatství, budou závislí na jídle, drogách a chovat se k živým tvorům jako k věcem, to bude hlavní aspekt života. Pouze pár šťastlivců bude respektovat učitele a učení.
Ale dobrá zpráva je, že během prvních 10.000 let v čase Kali Yuga bude existovat Zlatý Věk, kdy praktiky jógy budou na Zemi přítomny. Dnes, 5.000 let Kali Yugy uběhlo a zbývá nám 5.000, kde budeme požehnáni znalostí tradice jógy. Pořád máme čas přinést mír na toto místo, utišit bahnité vody tísně.
Napsal: David Life
Přeložila: Naděžda Brzobohatá
Originál zde.