kāyendriya-siddhir aśuddhi-kṣayāt tapasaḥ
Díky tapas, cvičení a sebekázni dochází ke zdokonalení těla a smyslů.
~
PYS 2.43
Před mnoha lety jsem se rozhodla vydat na pouť. Cesta byla velmi dlouhá, celá pěšky, a měla jsem k dispozici jen velmi málo věcí. Vzpomínám si, že každé ráno, když jsem se probudila, mi mysl dávala tisíc důvodů, abych se vrátila domů: cesta byla příliš náročná, v ubytovně bylo příliš mnoho lidí, únava a tlak všeho, co jsem nechala za sebou, a všeho, co mě čekalo po návratu, byly nesnesitelné. Den za dnem se mi prostota cesty stávala opěrnou holí: krása různých barev svítání, sladká hudba deště, tiché úsměvy ostatních poutníků. Nebylo důležité dosáhnout nějakého cíle, ale vychutnat si vzácné, prosté okamžiky, které mi tato cesta přes všechny obtíže nabízela.
Třetí z Patanjaliho niyam, chování jogína k sobě samému, je "tapas", což se tradičně překládá jako "přísnost" nebo "disciplína". Slovo tapas je odvozeno od kořenového sanskrtského slovesa "tap", které znamená "hořet", a objevuje se jako první slovo druhé kapitoly Patanjaliho Yoga Sutry tapaḥ-svādhyāyeśvara-praṇidhānāni kriyā-yogaḥ (PYS 2. 1), což naznačuje, že "musíme mít vášnivou, horoucí touhu podstoupit jakoukoli disciplínu, která je nezbytná k očištění našich myšlenek, slov a činů" (Eternity is Happening Now Sharon Gannon). Jako jogíni musíme vařit v ohni své vlastní praxe.
Naše mysl má tendenci dávat pojmu "úspornost" negativní konotaci. V józe znamená "strohost" jednoduchost, přijetí pravdy, že ke štěstí nepotřebujeme nic, jen vědět, kým skutečně jsme. Tím, že žijeme jednoduchý život bez neustálého toužení po něčem vnějším, o čem si myslíme, že nás učiní šťastnými, je naše mysl více přítomná a soustředěná. Čím více věříme, že potřebujeme určité věci k dosažení určitého cíle, tím více na nich budeme závislí. Čím jednodušší dokážeme být, tím větší svobodu budeme pociťovat. Prostřednictvím jednoduchosti a praxe vytváříme teplo, potřebné k očistě na mentální i fyzické úrovni. Jednoduchost posiluje tělo a mysl činí klidnou a soustředěnou.
V životě budou vždy existovat nepřízně osudu a naše mysl si najde mnoho důvodů, proč nepraktikovat. Pokušení stát se "praktikujícím dobrého počasí" je hned za rohem. Tapas je však schopnost udržet si praxi tváří v tvář nepřízni osudu; je to něco objevného, co zvýrazňuje naše schopnosti. Jak popisuje Sutra II,43, ze schopnosti udržet si praxi vzniká velká síla. Z jógického hlediska je důvodem k praktikování tapas odstranění závoje nečistot, abychom si uvědomili svou pravou přirozenost. "Naše duchovní praxe by nás měla proměnit v plamenech své obtížnosti a zažehnout v nás oheň, který spálí sobectví." (Úryvek z 9. kapitoly knihy Jivamukti Yoga od Sharon Gannonové a Davida Lifea).
Tapas i manipura čakra jsou spojeny s prvkem ohně (agni), který je prvkem "transformace". Transformaci můžeme zažít, když přijmeme výzvy a vědomě se rozhodneme, že změnu připustíme: vystoupení z naší komfortní zóny, odevzdání se životu může být momentem růstu, při kterém se o sobě dozvíme více. Když jsou věci příliš snadné, je obtížnější osvojit si životní učení, které nám umožní stát se soucitnějšími, jemnějšími a uzemněnějšími lidmi.
Duchovní a fyzické praktiky jsou tapasické, když je praktikujeme důsledně po dlouhou dobu. Najít si každý den čas na přítomnost, nezáleží na tom, kde, kdy a jak dlouho, ale zásadní je ukázat se. Na jógové podložce tapas znamená rozbalit podložku a cvičit, ať už jde o ásany, pránájámu nebo meditaci, nebo třeba jen sedět a psát si deník. Cvičit každý den, bez ohledu na to, co se děje, je milostivý dar vzpomínání. Jak by řekl básník Rúmí: "Navštěvuješ pravidelně sám sebe? Začni hned."
Autor Alexandra Colombo
Originál: https://jivamuktiyoga.com/fotm/tapas-the-gift-of-simplicity/
Přeložila Irena Hovorková, říjen 2023