Jeden z žáků se nedávno pozastavil nad tím, proč některé tradice jógy, jako například tradice bhakti – jóga oddanosti, věnují tak málo pozornosti či téměř žádnou praxi ásán – pozic, a že v Jivamukti Józe a ostatních nynějších jógových disciplínách hraje praxe ásán takovou hlavní roli. Je pravda, že jsou tradice, které jsou primárně zaměřené na jiné praktiky než ásánové cvičení.
Jsou 4 hlavní cesty jógy a ty všechny mají stejný cíl – osvícení, nebo-li poznání Jednoty bytí – ale každá z nich klade rozdílný důraz na to, jak tohoto cíle dosáhnout.
Bhakti jóga, cesta oddanosti se primárně soustředí na džapu – opakování jmen Boha v nejrůznějších podobách, zpěv manter a rituály. Vytváří se zde osobní vztah s Bohem, skrze který se očišťují minulé karmy. Mezi některé významné jógíny bhakti např. patří Neem Karoli Baba, Shyamdas, Krishna Das, Rumi a Mirabai.
Džňána jóga, cesta intelektu, je primárně zaměřena na meditaci, písmo a studie sánskrtu. Ústředním bodem je rozjímání nad otázkou “Kdo jsem?” a prozkoumávání všech možných odpovědí na tuto otázku. Nakonec jñana jógín dojde k poznání, že žádná odpověď, která vychází z materiálního, relativního světa nemůže být správná. Vše, co zbývá a je skutečné je pravá podstata reality.
Šri Nisargadatta Maharádž a Ramana Maharši jsou džñana jógíni.
Karma Jóga, cesta nezištné služby se primárně soustředí na vzdání se výsledků konání Bohu – “ne moje vůle, ale Tvoje bude vykonána.” Skrze službu ostatním uvidíme sami sebe – a Boha – v ostatních a iluze oddělenosti se rozplyne.
Říká se, že pokud dokážeme provést jednu opravdu nezjištnou věc – vykonat ji kompletně bez ega – dostane se nám bezprostředního poznání. Svámi Šivananda a Matka Tereza jsou karma jógíni.
Radža Jóga, cesta mysli, je 8-pilířová cesta – nebo-li Aštanga jóga popsaná Patandžálim v jeho Jóga sútrách. Primárně se soustředí na pozorování a prozkoumávání tendencí a charakteru mysli, nakonec schopnost úplného odklonění naší identity od obsahu vlastní kolísavé mysli a to je moment, kdy poznáme Jednotu Bytí. Sri Krishnamacharya a Sri K. Pattabhi Jois jsou oba radža jógíni.
Na počátku 20. století, Šri Aurobindo učil, že tyto 4 cesty jógy mohou být propojeny. Spolehnout se na všechny čtyři cesty, nejenom navýšit praktikantovo vědomí a navést ho k osvícení, ale také přinést pozitivní změny pro svět. Jivamukti jóga patří mezi takový sjednocený systém jógy.
Ásána je považována za praxi Radža jógy, ale ásána tvoří opěrný sloup vlastně pro všechny typy Jógy.
Abychom mohli praktikovat Jógu musíme být inkarnováni čili žít ve fyzickém těle. Bhakta jógín zpívá od srdce a hlasem, které jsou součástí těla, jñana jógín sedí a medituje zatímco je v těle a karma jógín vykonává své soucitné konání pomocí těla. Ásána se týká našich vztahů se Zemí a všech ostatních a způsob, kterým se vztahujeme k ostatním vyžaduje fyzickou přítomnost. Karmu vytváříme tím, jak jednáme s ostatními, ta se pak ukládá do vědomí stejně jako do tkání našich fyzických těl. Dá se říci, že naše tělo je tvořeno karmami , a tak pohyb těla v ásánové praxi může mít za efekt očištění naší karmy, pomůže nám se cítit víc pohodlněji v těle, v našich vztazích s ostatními, a nakonec nás dovede ke svobodě a osvobození.
Podíváme-li se na historii, uvidíme, že jak civilizace a organizovaná náboženství nabývali na moci, tak sílily i předsudky o ostatních. Dva nejstaří předsudky – misoginie – nenávist k ženám a speciesismus – nenávist vůči zvířatům, se otírá okolo negativního vnímání fyzického těla, zachází se s ním jako by upadlo v nemilost, musí být zkroceno, degradováno nebo umláceno do určitého tvaru. A časem, my lidé jsme se více a více odpojili od Země, našich fyzických těla a našeho vlastního místa mezi ostatními zvířaty. Máme tendence se vnímat jako speciální druh a arogantně se snažíme sami sebe nespojovat s tělesností zvířat. A tak nás tohle zavedlo k chybnému myšlení, že to jak žijeme a jak se staráme o Zemi a ostatní nemá žádné nepříznivé následky pro nás, pro ostatní nebo Zemi.
Dívám-li se na historii jógy, vidíme, že se jógové praxa musela nevyhnutelně vyvinout v detailnější a preciznější, aby mohla adresovat náš postupně silící pocit odcizení se životu. Nejrannější zápisky o skutečném štěstí, poznání, život v harmonii, poznání Boha a poznání vlastního Já se nám nyní zdají až idylické, filosofické a snad i složité pro lidi dnešní doby k pochopení a k praktikování. Např. Rg véda učí, “Kdo To zná? Nikdo To nezná.” Většina z nás potřebuje trochu více instrukcí než jen ty, které Rg véda nabízí. A tak učení Véd bylo vysvětleno v Upanišádech.
Většina lidí stále potřebovala pevnější instrukce, a tak jsme nakonec dostali Jóga sútry a Bhagavadgítu, se kterými se můžeme ve většině případech ztotožnit i teď, ale stále nás dokáží hodně překvapit a působit abstraktně. Pak ve Středověku přišla Hatha Jóga Pradipika, která přináší detailní instrukce k 15 ásánách a spolu s dalšími praktikami.
Zdá se, že jak čas ubíhá je stále více složitější pochopit záhady života ve Věku konfliktu – Kali Juga. Tradičně žák vyhledal učitele, který mu věnoval jednu mantru, která pokud byla recitovaná s vírou v učitele, měla potenciál k osvícení. V dnešní době jen málo z nás má takovou víru v učitele nebo v mantru. Tak můžeme říct, že naše těla – fyzická, energetická, mentální a emocionální – jsou těžkopádná, ztratili jsme naši citlivost, naši schopnost vnímat jemnost.
“Civilizovanému” životu jsme obětovali a vzdali jsme se mnohého. Praxe ásán má sílu zostřit naše vjemy a navrátit nás do přirozeného stavu – stav Jednoty se vší existencí, stav nekonečné radosti.
napsala – Sharon Ganonn
přeložila – Naděžda Brzobohatá