Překročení propasti

Narodila jsem se a vyrůstala v zemi, kde je hlavním náboženstvím katolicismus, a tak není překvapivé, že právě v tomto prostředí jsem byla vychovávána. Pravidelnou účastí na nedělních bohoslužbách s rodinou se ve mně postupně rozvíjel pocit víry i spojení s nějakým zdrojem božství. V určitém období dospělosti mě však otázky a pochybnosti přivedly k tomu, že jsem se od těchto rituálů a tradic vzdálila.

गोपाल गोपाल देवकीनन्दन गोपाल

gopāla gopāla devakī-nandana gopāla

Neposedný dětský Kṛṣṇa, syn Dévakí, přítel a ochránce krav.

– Krishna Chant

Zajímavé je, že během posledních měsíců mě moje tříapůlletá dcera velmi naléhavě prosí, abych ji vzala do kostela. Přestože neznám skutečný důvod její touhy, jako matka jsem její volání nemohla ignorovat. Rozhodla jsem se proto najít bohoslužbu vhodnou pro rodiny s dětmi a nejprve ji navštívit sama, abych posoudila, zda je pro ni vhodná.

A tak jsem tam seděla s otevřeným, ale rozporuplným srdcem, balancující mezi nepohodlím a pocitem důvěrné známosti. Biblický příběh, který byl toho dne předčítán, však nesl velmi známé a cenné poselství. Vyprávěl o chvíli, kdy Ježíš a několik jeho apoštolů vystoupili na vysokou horu. Na jejím vrcholu zakusili skutečné štěstí, bezpodmínečnou lásku a radost. Přirozeně si přáli v tomto blaženém stavu zůstat. K jejich překvapení však Ježíš chtěl něco jiného. Jasně jim řekl, co mají udělat dál: aniž by ztratili spojení s tímto štěstím, láskou a radostí, měli sestoupit zpět dolů a přinést všechnu tuto dobrotu ostatním lidem. A zároveň si měli pamatovat tuto vrozenou krásu i uprostřed obyčejného každodenního života a v okamžicích obtíží.

Překvapilo mě, že stejnou metaforu jsem nedávno četla v jedné z knih Pemy Čhödrön, kde se zamýšlí nad skutečným významem spirituality a nad tím, jak snadno může být nepochopena. Tato tibetská buddhistická učitelka vyzývá duchovního praktikujícího (sādhaku), aby přehodnotil své vnímání cesty k osvícení. Člověk může být své duchovní praxi plně oddán – věnovat jí denně mnoho hodin a dokonce zakoušet vyšší stavy vědomí –, ale pokud jej tato cesta vede k izolaci a stažení se ze světa, pak veškeré úsilí ztrácí svůj smysl. Skutečná účinnost naší praxe se měří počtem rukou, které dokážeme podržet, když se odvážíme sestoupit z hory zpět mezi ostatní. Právě to znamená být skutečně duchovní.

O problémech našeho světa lze mluvit mnoha způsoby, ale téměř všechny mají společného jmenovatele: polarizaci. Máme tendenci vytvářet příběhy, které rozdělují, a neseme v sobě představy „my“ a „oni“, „dobré“ a „špatné“, „správné“ a „nesprávné“, „hodné“ a „nehodné“. V takovém nastavení nezbývá mnoho prostoru pro toleranci, začlenění ani pro ono symbolické „držení se za ruce“.

Některé z těchto příběhů se zvětšují do kolektivních rozměrů a obracejí se proti národům či určitým politickým, rasovým, náboženským nebo etnickým skupinám. Jejich výsledkem bývá vždy totéž: násilí (hiṃsā).

Jógová tradice nás v této souvislosti učí důležitému poznání: ať už na individuální nebo kolektivní úrovni, oddělenost od druhých může existovat pouze tehdy, pokud jsme odděleni sami od sebe. Pouze tehdy, když ztratíme spojení se svou vlastní celistvostí, vzniká pocit separace.

Již v první kapitole Patañdžaliho Jóga súter (Samādhi-pāda) nacházíme definici jógy:

„yogaś citta-vṛtti-nirodhaḥ“ (PYS I:2)

„Když se přestanete ztotožňovat se svými myšlenkami a s proměnlivými pohyby mysli, nastává jóga – spočinutí v pravém Já, což je samádhi, štěstí, blaženost a extáze.“ (komentář Sharon Gannon)

Jak však můžeme uzdravit rozdělení ve světě, aniž bychom pracovali na rozdělení, které sami pěstujeme ve svých životech? Jak můžeme léčit tuto vnitřní oddělenost?

Śrī Nisargadatta Maharaj to vyjádřil nádhernými slovy:

„Mysl vytváří propast, srdce ji překračuje.“

Je třeba přesunout pozornost od myšlenek k pocitům, od mysli k srdci, a vytvořit v sobě větší prostor pro lásku, péči a spojení.

Gopāla je dětskou podobou Kṛṣṇy. Slovo „go“ znamená kráva a „pāla“ ochránce. Je synem Dévakí a přítelem krav. Kṛṣṇa znamená „ten, který přitahuje všechny“ – je ztělesněním bezpodmínečné lásky.

Jak říká Sharon Gannon:

„Když recitujeme nebo zpíváme Boží jméno Gopāla, naše srdce se otevírají a půvabný chlapec nás vede do říší nebeské blaženosti.“

Právě děti tohoto světa nás mohou inspirovat k tomu, abychom se znovu spojili se svými moudrými srdci i se svou duchovní praxí.

Náš svět nás vyzývá k probuzení do vědomí vzájemné sounáležitosti. A naštěstí je jóga cestou, která nám může pomoci proměňovat utrpení, překračovat rozdíly a přejít přes propast.

Autor Maria Sousa Macedo

Originál: https://jivamuktiyoga.com/fotm/crossing-the-abyss/

Přeložila Iris Hovorková, červen 2026